Pohádka pro děti - Dana Vítová

Děti jsou bohatství země.

A tato žena se rozhodla s nimi vodě pomoci prostřednictvím pohádky.

Budou kostýmy, legrace a smích.

Kolonáda Ferdinandova pramene 14.9. 14:00

Pohádka o statečných dětech, které prameny vody zachránily

V jedné vesnici žili, byli lidé, kteří nebyli zlí, ani zbabělí a vůbec neměli špatné vlastnosti, ale nevážili si vody. Chovali se k ní, jako kdyby se bez ní obešli. Lhostejně.

Lesní studánky neudržovali a tak se stalo, že víla Voděnka onemocněla, voda pomalu mizela z lesů, luk a nakonec i ze studny ve vesnici. Pramínky jen tak, tak, pomaloučku kapaly stále méně a méně.  Lidé, zvířata, stromy a vše živé strádali. Ptali se, kdo za to může? Nikdo si ale nepřiznal, že i on sám chybuje , a tak se odpovědi nedočkali. Ptaly se i děti, a když jim rodiče nedokázali odpovědět, vydaly se za odpovědí do pohádky.

Napadlo je, o vodu se stará vodník a víla Voděnka, půjdeme za nimi, ti budou znát odpověď.

Vydaly se na pouť, když u cesty viděly Babičku, jak honí klubíčka, která se jí rozkutálela po cestě. Klubíčka jí posbíraly a daly do košíčku, Babička jim za to poděkovala, a pověděla, kudy se dát dál.

,,Ve skalách jsou loupežníci a ti drží Princeznu.  Ta by Vám mohla poradit.“

Děti se musely s loupežníky o Princeznu přetahovat, ale nakonec vyhrály a osvobozená Princezna jim poradila.

,,Jděte touto cestou, až přijdete ke sluji Bezradka. Tam bojuje princ se saní strašlivou a krutou. Musí se sani trefit přímo do tlamy. Jinak nezhyne. Možná on ví, kudy k Voděnce.“

Děti snadno tento úkol splnily a princ jim dal za odměnu fazolky, které dají Čarodám, aby je nezačarovaly. Protože právě tam je princ poslal pro pomoc. ,, Až dáte Čarodám fazolky, neváhejte a  vylovte ze sklenic, kde je pavouk a had, kouzelný kamínek. Ten Vám pomůže na další cestě, protože cesta vede přes zemi stínů.“

Děti přesně tak udělaly.

U brány do země stínů stál Bert a čichá, čichá, ale člověčinu necítí. Děti si dobře do kapsy schovaly kouzelný kámen, aby je Bert nevyčenichal. Ale aby mohly přes vyprahlou zem, schovaly se do pytle, a když se Berti nedívali, přeskákaly až k bráně východu. U brány byl nešťastný netopýr, kterému už se nemohlo nic stát, ale také nemohl bez kamínku ven.

Děti vzaly netopýra za ruku a z pekla ho vyvedly. To bylo radosti! Netopýr jim poradil: ,, Tady za humny, kde číhá zlý vlk, je chytrá Karkulka. Ta se v lese nebojí, protože poučena z bývalých nezdarů, si na vlka pořídila velkého psa, který jí chrání. Ta vám poradí kudy dál.

Děti došly ke Karkulce, která ale měla zrovna práci. Může z domu, až nacvrnká všechny neposedné kuličky do jamky. Pak může s dětmi ukázat jim cestu ke Sněhurce, její kamarádce a ta je povede dál.

Sněhurka se chystala zrovna sníst otrávené jablíčko, co jí tam nechala zlá královna. Děti když to viděly, trefily jablíčko, aby ho Sněhurka nesnědla. Sněhurka jim za odměnu ukázala cestu k hodné kouzelnici, která je převede přes horký písek. Protože jen ona zná cestu.

Hodná kouzelnice, když jí děti pověděly za kým jdou, věděla, že víla Voděnka je nemocná a tak dala dětem poslední kapku čisté, živé vody, aby jí daly napít. ,,Když donesete cestou necestou vodu a dáte Voděnce napít, uzdraví jí to.“

Děti hopsaly s kapkou vody přes nebezpečné území po pařezech stromů až k Voděnce. Daly napít živé vody a Voděnce se vrátil život do těla. Stále to nebylo ono.  Pak si děti všimly, že životadárná studánka je špinavá. Vyndaly ze studánky nečistoty a víla Voděnka se docela uzdravila.

Měla radost nejen, že může skotačit jako dřív, a že jí uzdravily právě děti. Voděnka vyléčila i pramen v jejich vesnici a tak vesničané měli zase dost čisté vody. Pak ale děti napadlo. No jo to máme vodu jen my v naší vesnici, ale co ostatní lidé? Voděnka říká:

„Chcete-li vodu i pro ostatní kamarády, musíte k vodníkovi.“

 Vodník chová ryby a za každou rybu, kterou pojmenujete, pustí další pramen na povrch.

A tak děti došly k Vodníkovi, tam pojmenovaly mnoho ryb. A když Vodník viděl, jak statečné děti byly a jakou cestu ušly, pustil na zem všechny prameny.

Lidé vítali statečné děti s láskou a vděčností a už nikdy se k vodě nechovali lhostejně.

A co děti? Co dostaly za odměnu? No přeci, zdravou vodu! Ale protože si zasloužily ještě něco, vesničané jim uspořádali SLAVNOSTI VODY, a darovali maličký dáreček, pro který si teď můžete jít. Výměnou za papír s razítky, dostanete nějakou maličkost.

Tak si pěkně slavte a užívejte dostatek čisté zdravé vody, ke které už nejsme lhostejní.